Právo - pojem, třídení, funkce, normy

Právo, právní vědomí, spravedlnost

Právní vědomí = souhrn právních názorů, představ, pocitů a skutečných vědomostí člověka o právu

Normativní systémy

slouží k udržování řádu ve společnosti
právo, morálka, náboženství, právní vědomí, spravedlnost, pravidla lidské společnosti

Právo

soubor pravidel chování, které pocházejí od autority k tomu určené (stát), nebo jsou touto autoritou za právo uznány, pravidla jsou vynutitelná.
regulační systém, jehož úkolem je vymezovat mantinely chování ve společnosti, odstraňovat ve společnosti konflikty; vznik s vývojem společnosti (pro její fungování je nutné vytvářet pravidla); existuje více regulačních systémů (morálka, pravidla slušného chování) – nevynutitelná

Právo objektivní a subjektivní

objektivní právo = systém pravidel (konkrétní normy), který reguluje chování lidí – obecně, dodržování právních norem je zabezpečeno určitou autoritou, která za jejich porušení ukládá sankce
- psané právo = právní předpisy
- nepsané právo = precedenty
subjektivní právo = právo na něco, možnost nějak se chovat, která je objektivním právem zaručena; mám právo něco dělat, nebo „právo na něco“ díky tomu, že mi to zaručuje norma v objektivním právu

Funkce práva

snižování míry chaosu ve společnosti (aby nedocházelo ke konfliktům)
vyrovnávání nerovností ve společnosti (ochrana spotřebitele)
ochrana subjektivních zájmů členů společnosti před těmi, kdo právo porušují
represivní = povinnost státu + jeho prostředky prosazovat dodržování práva, ukládat sankce při jeho porušení

Třídění práva

Právo soukromé a veřejné

soukromé = postaveno na principu rovnosti; můžu vše, co mi zákon nezakazuje
veřejné = postaveno na principu nadřízenosti a podřízenosti; státní moc může být uplatňována jen tam, tak a v takových případech, de zákon říká, že to činit může, kde to zákon dovolí
- pro odlišení soukromého a veřejného práva existují 2 teorie:
  - Teorie organická: „O veřejné právo se jedná, pokud alespoň jeden subjekt právního vztahu se stal jeho subjektem důvodu výkonu veřejné moci
  - Teorie mocenská: „O veřejné právo jde v případě, ž jeden subjekt může druhému subjektu jednoznačně (autoritativně) ukládat povinnosti (práva)

Právní odvětví

právní odvětví = v každém se soustředí právní normy pro situace a chování, které spolu souvisí; občanské, obchodní, pracovní, trestní, správní, ústavní, finanční

Právo hmotné a procesní

hmotné = jak se mají lidé ve společnosti chovat, vytváří mantinely (občanský, obchodní zákoník,…)
procesní = upravuje chování lidí v případě, že jejich právo bylo porušeno a domáhají se ochrany svých práv u státního orgánu (trestní, správní řízení,…)
- proces = postup státního orgánu a osob ve vztahu k němu; občanské soudní řízení, soudní řízení správní, trestní řízení, správní řízení

Právo vnitrostátní a mezinárodní

vnitrostátní = vytvářené určitým státem, platné na území daného státu
mezinárodní
- veřejné = vztahy mezi státy, vztahy postavení mezinárodních organizací vůči státům
- soukromé = vztah mezi dvěma cizinci
  - pravidla stanovující, jaké má být chování (mezinárodní smlouva)
  - odkaz na právní řád jednoho ze států, kterým se ten vztah bude řídit

Právo pozitivní a přírodní

pozitivní = od lidí, deklarují ho prostřednictvím zákonů
přírodní = d vyšší moci (Boha), přírodní zákony-vzniká nezávisle-pravidla společnosti

Právní norma

Právní norma je pravidlo, které je pro nás závazné.

Nenormativní část = např. preambule v ústavě.

Znaky formální:

zabývá se jimi především ústavní právo, musí být stanoveným způsobem zveřejněna.

Znaky materiální:

REGULOVATELNOST – jedná se o chování, které můžeme ovlivnit. Nepatří sem chování, které regulovat nelze (např. povinně dožít se 70 let – blbost)
ZÁVAZNOST – jedná se o určité pravidlo chování, které je závazné. Tato norma nám něco dovoluje, přikazuje, zakazuje… Stát si vynucuje chování v souladu s normou.
OBECNOST – norma musí být obecně závazná. Ne aby se vztahovala např. jen na pana Nováka, nerozlišuje se muž a žena apod. Může se vztahovat na určitý okruh subjektů např. na všechny příslušníky policie apod…
VYNUTITELNOST – stát nutí subjekty aby se chovali v souladu s normami. Norma obsahuje sankce. Sankce = sekundární povinnost.

Dělení právní normy na tři části

Hypotéza – zjistíme, na co se právní norma vztahuje. Na koho, v jakém případě apod.
Dispozice – příkaz, zákaz, dovolení, pravidlo chování
Sankce – újma v případě nedodržení povinnosti

Kdo jinému = hypotéza,

úmyslně ublíží na zdraví = dispozice

bude odsouzen až na dva roky = sankce

Může chybět hypotéza a sankce, nikdy nechybí dispozice.

Právní norma má schopnost zavazovat = právní síla.

Platnost a účinnost zákona

Platnost zákona – po vyhlášení, máme možnost se seznámit se zákonem

Účinnost zákona – po době kdy jsme se mohli seznámit se zákonem, stává se účinným

KOLIZNÍ NORMY

= řeší kolize mezi právními řády.

SPECIÁLNÍ NORMY

= např. podpora občanského zákoníku vůči obchodnímu

PRAVÁ A NEPRAVÁ RETROAKTIVITA

Pravá je zakázána v trestním právu – trestnost činů se posuzuje podle zákona určeného v době kdy byl spáchán pokud je to pro pachatele příznivější.