Mimika
– výraz obličeje je nejdůležitějším zdrojem informací
– informuje o aktuálním stavu člověka, zejména o emočním stavu člověka
– vedle slova nejdůležitější komunikační prostředek
– více než 1000 různých výrazů obličeje
– důležité je její poznání při práci s lidmi
– mimikou si sdělujeme:
- kulturně tradovaná gest
- instrumentální pohyby – zívání, kýchání, škytání
- emoce – to jak člověku je, poznáme z obličeje, ne ze situace.
Emoce můžeme rozdělit
– kladné – snadněji se rozpoznávají. Štěstí se poznává ze spodní části
– záporné – smutek z oblasti víček, strach z obočí
– primární – je jich sedm !!!
– sekundární – jsou složeny z primárních do polymodálních emocí. Jsou ovlivnitelné kulturním prostředím, výchovou, společenskými pravidly a normami než emoce primární.
Splynutí výrazů – jedna emoce přechází rychle v druhou (za 1/8 sekundy)
Složené mimické projevy
– jedna část obličeje vyjadřuje určitou emoci, druhá část vyjadřuje jinou emoci (schizofrenie, drogy)
– levá a pravá polovina obličeje vyjadřuje jinou emoci
– emoce se mohou i skládat (úžas + radost)
Proxemika
– sdělování přiblížením a oddálením
– pohled na vzdálenosti, které mají lidé mezi sebou, když spolu jednají
- nejblíže arabové, Japonci, Francouz
- střední – Britové, švédové
- velká – Australané
– muž k muži blíže než žena k ženě
– blíže přistupujeme k tomu, kdo se na nás předtím díval
– osobní zóna člověka – vzdálenost daného člověka. Extroverti přistupují blíže
– pokud se setkají dva lidé s rozdílnou osobní zónou, dochází k proxemickému tanci
– teritoriální chování
- projev respektu k teritoriu druhého a potřeba uchovat vlastní teritorium
- má význam v nemocnici na lůžkových odděleních
– bariérová znamení
- projev obranného jednání v sociálních situacích
- bariérou je např. široký stůl, zkřížení rukou…
– distanční zóna – sympatická vzdálenost, která nám vyhovuje
– odhlížení – pomoc v situaci, kdy je narušována osobní zóna a nemůžeme odejít – např. ve výtahu
Velikost osobní zóny závisí na:
– osobnosti lidí (introvert, extrovert)
– kulturních, etnických i rasových charakteristikách
Vnikne-li do osobní zóny muže muž, jde o překročení hranice přípustnosti, můžeme to chápat jako útok. Pokud muž ženě, může to být chápáno jako dvoření. Otevřený přístup mají děti. Kdo byl pochválen, připustí k sobě blíže, kdo byl pokárán, má odstup. Lidé z města dávají přednost kratším vzdálenostem.
Struktura osobní zóny
– intimní sféra – těsný hmatový dotek partnerů. Mezi matkou a dítětem, mezi milenci
– osobní sféra – při neformálním styku. Dolní hranice 45 cm, tak chodí vedle sebe manželé. Horní hranice 120 cm, kterou dodržujeme ve styku s cizím člověkem
– sociální sféra – ve služebním styku, v zorném poli vidíme celou postavu stojícího člověka. Umožňuje formální styk s lidmi
– veřejná sféra – při veřejném vystoupení (herec na jevišti, učitel ve třídě)
Na chování mají vliv i rozdílnosti v rovině svislé, zejména výškové rozdíly mezi našima očima a očima partnera. Podstatný rozdíl je vliv prostorových úprav, které jednomu umožňují zaujetí vyšší polohy než má ten druhý. Kladný vliv mají situace, kdy obě jednající strany mají oči ve stejné rovině. Jinak to vytváří pocit nadřazenosti resp. podřízenosti.
