Komunikační proces

0

Propagace je forma komunikace. Komunikují mezi sebou dva nebo více subjektů. Vždy jsou však obě komunikující strany aktivní (tedy vysílající i přijímající subjekt). Čím více smyslů zasáhneme, tím větší máme naději na úspěch (zrak, sluch, hmat, čich, chuť).

Aktivita vysílajícího subjektu – komunikátora

 vysílajícím subjektem j ten, kdo něco sděluje, propaguje. Je iniciátorem komunikace, proto komunikátor

 můžeme jím být i my – např. pokud podáme inzerát; může jím být firma, zelinář…

 aktivity komunikátora

    • v cílovém zaměření propagační činnosti
    • ve volbě cílových skupin
    • ve volbě poselství, sdělení
    • ve volbě propagačního média
    • ve způsobu ztvárnění propagačního poselství
    • ve formě presentace – jaká bude následnost jednotlivých médií a prostředků, frekvence, jaká vysílací doba, umístění apod. Nejúčinnější je inzerát v pravém horním rohu.

Aktivita přijímajícího subjektu – recipienta

 je také aktivní a jeho aktivity jsou např:

    • v motivaci recipienta (v jeho potřebách, postojích)
    • ve volbě médií, času, frekvenci a formě, v níž je ochoten se vystavit působení médií
    • v intenzitě sledování a selekci informací
    • ve způsobu zakódování informací v paměti a v motivačních strukturách
    • ve způsobu využití v rozhodovacích procesech
    • ve způsobu využití v interpersonální komunikaci, verbální i nonverbální

 

Aby byla komunikace efektivní, musejí spolu korespondovat aktivity obou subjektů. To znamená, že zde musí být oboustranné pochopení:

 komunikátor musí znát, co chce recipient slyšet

 recipient musí být ochoten komunikátora vyslechnout

 Nedojde-li ke korespondenci obou aktivit, komunikace se neuskuteční.

Model komunikačního procesu

 model komunikačního procesu by měl odpovídat na otázky: kdo řekne co, jakými způsoby, komu a s jakým efektem

 komunikační model s 9 prvky

    • Komunikátor – kódování – sdělení (média, komunikační prostředky) – dekódování – příjemce – reakce, odezva – zpětná vazba (ta jde zpět ke komunikátorovi). Mezi všemi fázemi se vyskytují šumy

  Hlavními komunikačními nástroji jsou sdělení a prostředek, hlavními funkcemi v komunikaci jsou kódování, dekódování, reakce a zpětná vazba

  Komunikace probíhá na základě dvou odlišných principů

    • Analogické – podobnost se skutečností.
    • Konvenční – společná dohoda. Konvenční komunikace představuje zvláštní znalost – gramotnost
    • Znalost vizuální podoby hláskové komunikace (písma je první gramotností. Znalost konvenční nehláskové zrakové komunikace je druhou gramotností

 

 Sdělení – řada symbolů, jed odesílatel posílá. Může jít o řadu logicky uspořádaných písmen v textu, grafické zobrazení, obraz, fotografie

 Prostředek (médium) – komunikační cesta, po níž sdělení přechází

 Dekódování – proces, pomocí kterého příjemce určí význam symbolů odeslaných odesílatelem. Předpokládá se bezporuchovost smyslů recipienta a společný jazyk

 Příjemce – posluchač, publikum, místo určení

 Reakce – řada reakcí, jež příjemce po obdržení sdělení provede

 Zpětná vazba – část reakce příjemce, kterou příjemce komunikuje s odesilatelem. Vyplývá z reakce, pokud je komunikátorem sledována.

 Šum – neplánovaný údaj, zkreslení sdělení během komunikačního procesu

 Odesilatel

    • Musí znát, co chtějí příjemci vědět
    • Musí příjemce znát a kódovat tak, aby dekódování proběhlo bez problémů
    • Vybrat taková média, která jsou schopna příjemce zasáhnout
    • Musí předpokládat nebezpečí šumu a zabránit jeho vzniku

 Příjemci jsou různí

    • V ochotě přijímat, V postojích k odesílateli
    • V inteligenci a vzdělání
    • V pohlaví, Ve věku
    • V psychickém stavu atd.

 Zpráva ovlivní jiného člověka za těchto podmínek

    • Zpráva musí zasáhnout smyslové orgány příjemců, čím více orgánů, tím lépe
    • Když zpráva zasáhne smyslové orgány, musí být přijata jako část lidského poznání
    • Aby došlo k procesu masového přijetí, musí být toto v souladu s dosažením cíle, který posluchači mají
    • Aby došlo k tomuto procesu, musí odesilatel získat vhodný motivační systém, kontrolu nad chováním člověka v jednotlivém časovém okamžiku

  Modely reakce spotřebitelů na komunikaci

    • Model AIDA – povědomí, zájem, touha, jednání
    • Model hierarchie reakcí – povědomí, znalost, obliba, preference, přesvědčení, nákup
    • Model založený na přijímání reakcí – povědomí, zájem, hodnocení, vyzkoušení, přijetí
    • Model komunikací – vystavení, přijetí, poznávání reakce, postoj, úmysl, chování

Osobní a masová komunikace

Osobní komunikace

 Podpůrná – kontaktování cílových zákazníků

 Odborná – poradenství při nákupním rozhovoru

 Sociální – interpersonální komunikace v rodině, mezi přáteli… vytvářejí publicitu nevyžádanou

Masová komunikace

Prostřednictvím médií

Obsah marketingové komunikace lze vyjádřit pomocí 5M

 Mission – poslání

 Message – sdělení

 Media – výběr médií

 Money – peníze, komunikační rozpočet

 Measurement

ETAPY VE VÝVOJI EFEKTIVNÍ KOMUNIKACE

 Marketingový komunikační proces probíhá v následujících 8 etapách

1) Identifikace cílových posluchačů

 Může jít o potenciální kupující, běžné spotřebitele či lidí s možností ovlivnit nebo rozhodnout nákup

 Může jít o jednotlivce nebo skupiny, o celou veřejnost

 Komunikátor musí znát potřeby, postoje a zájmy těch, jimž je jeho poselství určeno

 Musí znát i názory lidí na firmu a její výrobky, zkoumat co lidé znají a jaké mají postoje

 Neznají-li, pak se zaměřit na propagaci o firmě, o výrobku. Je-li mínění o firmě špatné, zvolit strategii, jak image opravit. K nápravě poškozeného image můžeme použít tzv. institucionální reklamy

2) Určení cílů komunikace

 Jakmile identifikujeme cílové posluchače a jejich charakteristiky, je našim úkolem ovlivnit jejich reakce. Konečnou reakcí je nákup. Než k němu dojde, proběhne v mysli spotřebitele řada etap spotřebitelských rozhodnutí. Musíme tyto etapy poznávat, ovlivňovat postoje a nákupní chování

 Kupující je v různých stadiích připravenosti ke koupi

        • Etapa poznávání (uvědomění si potřeby, znalost)
        • Etapa ovlivňování (záliba, preference, přesvědčení)
        • Etapa chování (nákup, zhodnocení nákupu)

 Cílem marketingové komunikace se v jednotlivých etapách liší

        • Uvědomování si – úkolem je vytvořit znalost, vědomí jména
        • Znalost – úkolem je vybudovat znalost o činnosti podniku
        • Záliba – musíme zjistit, jak veřejnost objekt propagace vnímá
        • Preference – úkolem je zdůrazňovat kvalitu, výhody oproti konkurenčním výrobkům ve službách
        • Přesvědčení – navodit atmosféru, že koupě je nejlepší, musíme přesvědčovat
        • Nákup – přimět aby koupili. Musíme posilovat rozhodnutí zákazníka dalšími informacemi apod…

 V různých stádiích připravenosti zákazníka k uzavření koupě musíme působit různými prostředky

    • V počátečních fázích použijeme reklamy a publicity
    • V pozdějších fázích pak osobní prodej a podporu prodeje
    • Měli bychom znát strukturu veřejnosti

3) Formulace sdělení

  Je velice důležitá. Její pomocí musíme vyvolat pozornost atd… Model AIDA

 Řeší hlavně čtyři problémy

    • Obsah – co říci – formulace určitého druhu užitku, motivace nebo důvodu. Můžeme použít apelyracionální a emoční (strach – přesvědčivost sdělení vzrůstá s mírou strachu až do určitého bodu, pak účinnost sdělení klesá. Musíme hledat kritickou míru; vina; stud; humor – pomáhá upoutat a udržet pozornost, může zvýšit oblibu propagátora, může nepřímo posílit přesvědčivost racionální části reklamy, humor nemusí být všemi pochopen stejně, může mít jiný smysl v jiných teritoriích, může odvádět pozornost od propagovaného předmětu a soustřeďovat jí mimo a tím snižovat komunikační účinnost – tzv. vampir efekt; láska…), je-li to možné, můžeme použít i apely morální (smysl pro pravdu a spravedlnost)
    • Formu – jak to říci
    • Strukturu – jak to říci logicky
    • Zdroj – kdo by to měl říci 

Struktura sdělení (jak to říci logicky) – na ní závisí účinnost sdělení. Musíme rozhodnout, zda publiku nabídnout definitivní závěr nebo to necháme na něm. Sdělení, které ponechává závěr na publiku lze použít jen pokud:

 Publikum propagátorovi nevěří,

 Problém je jednoduchý, publikum inteligentní a vysvětlování samozřejmostí by mohlo urážet

 Problém je velmi osobní

 

Problém, zda nabídnout argumentaci jednostrannou či dvojstrannou (monopolární a bipolární)

 Jednostranné sdělení je vhodné pro příznivě nakloněné publikum

 Dvoustranné argumenty pro opozici

 Dvoustranné argumenty lépe chápou vzdělanější posluchači

 Dvoustranné argumenty jsou účinnější u publika vystavovaného i propagaci konkurence, zejména je-li jednostranná

 

Problém, jakému publiku nabídnout pořadí prezentace argumentů

 Pro publikum v opozici je lepší uvádět na začátku sdělení nedostatky

 U jednostranných argumentů je lepší dát na začátek nejsilnější argument

 

Forma sdělení

 Rozhodujeme o:

  • Titulu, Předloze
  • Ilustracích, Barvě

Pozornost nejvíce upoutají kontrasty – protiklady, barevné řešení, originální grafika, velikost formátu…

 Pamatujme si, že:

  • Pokud jde o barevné řešení, nejde o počet barev ale spíše o jejich kombinaci
  • Co lze sdělit obrazem, sdělme obrazem, teprve co nejde sdělit obrazem, sdělme slovem

 

Zdroj sdělení (kdo by to měl říci)

 Zdrojem je strana, která vysílá sdělení druhé straně

 Účinnost komunikace pak závisí na přijatelnosti a atraktivnosti zdroje

 Přijatelnost je dána odbornou způsobilostí a důvěryhodností zdroje. Jde o objektivnost a poctivost zdroje

 Atraktivnost zdroje působí na soustředěnou pozornost příjemce a jeho pozitivní obchodní odezvu.

 V reklamách jsou nejsympatičtější děti, zvířata a erotika

4) Volba způsobu komunikace

 Osobní způsob kom. – dvě nebo více osob spolu komunikují tváří v tvář, člověk k publiku, telefonem…

    • Tato komunikace se doporučuje u drahých výrobků, riskantních či málo kupovaných výrobků a výrobků společenského charakteru (auta, cigarety, oděvy)
    • Využívá se u populárních osobností a opinion leaders
    •  Je účinnější než komunikace neosobní

  Neosobní způsob kom. – pomocí médií, bez osobního kontaktu a bez okamžité zpětné vazby

 Dvoufázový způsob kom. – opinion leader

 

5) Sestavení celkového komunikačního rozpočtu

 Kolik vynaložit na propagaci – to je jedno z nejtěžších rozhodnutí. K sestavení rozpočtu je možno využít čtyř metod

    • Co si můžeme dovolit – kolik na propagaci podniku zbylo, rozpočet je nespolehlivý, jsou zde dlouhodobé potíže při plánování trhu
    • Metoda podílu z objemu prodeje – výdaje na propagaci se určí procentem z objemu prodeje. Nedostatek této metody: na objem prodeje je pohlíženo jako na příčinu propagace, nikoli jako důsledek
    • Metoda konkurenční rovnosti – někde sestavují rozpočet shodně s výdaji konkurence. Vidí v tom kolektivní rozum odvětví a předcházení konkurenčním válkám. Konkurent ale neví, co by vlastní firma měla propagaci věnovat
    • Metoda cíl a úkol – pomocí definovaných specifických cílů a určení úkolů, které k dosažení těchto cílů vedou. Součet všech požadavků dá sumu, která musí být brána v potaz i s ostatními náklady celého marketingového mixu – NEJÚČINNĚJŠÍ METODA !!!

 

6) Rozhodnutí o komunikačním mixu

 Jde o rozvržení propagačního rozpočtu mezi čtyřmi propagačními nástroji (reklama, publicita, osobní prodej, podpora prodeje)

 Přímý marketing

    • Je založen na budování stálého vztahu se zákazníky prostřednictvím různých komunikačních cest
    • Předností je schopnost vyvolat zpětnou vazbu, odezvu sdělení, čímž je realizace nákupu produktu
    • Komunikátor má bezprostřední informace o potřebách, přáních i touhách zákazníků
    • Oblíbené jsou u zákazníků telefonické a on-line objednávky

 

 Nástroje přímého marketingu

    • Zásilky, katalogy
    • Neadresovaná reklama, telemarketing, teleshopping, teletext
    • E-marketing, direkt mailing
    • SMS
    • Reklama v tisku s kupóny
    • Stránkový marketing, pojízdné vozíky
    • Digitální marketing – společné úsilí nekonkurujících si firem, které jsou zaměřeny na stejné segmenty zákazníků. Cílem je snížit náklady na individuální přímý marketing

 

 Faktory při sestavování komunikačního mixu

 

  • Typ trhu výrobku – obvykle je jednotlivým nástrojů propagace přisuzována tato posloupnost významnosti:
    • Na trhu spotřebního zboží
      • Reklama
      • Podpora prodeje
      • Osobní prodej a publicitu
    • Na trhu zboží pro výrobní spotřebu
      • Osobní prodej
      • Podpora prodeje
      • Reklama a publicita

 

  • Typ užívané strategie propagace
    • Nátlaková strategie PUSH (protlačí) – výrobce propaguje agresivně, VO důrazně, MO důrazně
    • Obchvatová strategie PULL (táhne) – výrobce propaguje agresivně vůči spotřebiteli, spotřebitel požaduje po MO, ten zase po VO

 

  • Stadium připravenosti zákazníka ke koupi
    • Ve stadiu uvědomování hrají největší roli reklama a publicita minulých výrobků
    • Ve stadiu pochopení a přesvědčení nastupuje osobní prodej následovaný reklamou
    • Čistě osobní tlak by měl být vyvíjen v pozdějších etapách rozhodování o koupi

 

  • Etapa životního cyklu výrobku
    • Ve stadiu zavádění je nejdůležitější reklama a publicita
    • Podpora prodeje se používá až u známého sortimentu zboží, osobní prodej je užíván k získání prodeje zboží
    • Ve stadiu růstu: stále reklama a publicita, klesá účinnost podpory prodeje
    • Zralost: roste význam podpory prodeje, reklama pouze připomíná

 

7) Měření výsledků komunikace

 Měří se vliv propagace na cílové publikum. Respondenti jsou dotazováni:

  • Zda zachytili sdělení, kolikrát je viděli
  • Jaké prvky sdělení je zaujaly, jak pociťovali zprávy
  • Jaké byly jejich dřívější a současné postoje k výrobku
  • Kolik lidí výrobek koupilo, kolika jiným o tom řekli…

8) Řízení a koordinace marketingového komunikačního mixu

 Koordinovaná propagace vyžaduje:

  • Ustanovit vedoucího propagace po všech stránkách odpovědného
  • Vyřešit filosofii použití různých propagačních nástrojů z hlediska důležitosti a rozsahu
  • Sledovat náklady na propagaci výrobku a efekty propagace v různých etapách životního cyklu
  • Koordinovat propagační aktivity z hlediska časového rozvržení jednotlivých kampaní

Comments are closed.