V současné době je cca 20 až 40 % legislativy v České republice tvořeno evropskými institucemi. Asi 60 % pracovního práva je tvořeno institucemi Evropské unie.
Česká republika je dnes vázána přibližně 2000 mezinárodními smlouvami.
Úplné znění Lisabonské smlouvy má přibližně 260 stran.
Zásadní mezníky ve vývoji Evropské unie
- Šest států podepisuje 18. 4. 1951 Pařížskou smlouvu -vznik ESUO
- 1952 až 1958 Členské státy prohlubují svou spolupráci, objevují se i neshody
- 1958 – Římské smlouvy zakládají EHS a Euratom
- 1959 Evropské společenství volného obchodu (ESVO)
- léta a budování Společné zemědělské politiky a „Politiky prázdné židle“ (de Gaulle)
- 1966 Lucemburský kompromis
- léta „Euroskleróza“ a opětovná dynamka budování integrace
- 1974 Vznik Evropské rady
- 1979 – první volby do Evropského shromáždění (dnes Evropský parlament)
- 1984 „Britský rabat“ a saldo VB vůči společnému rozpočtu (cca 1 miliarda liber)
- 1985 – JEA (Jednotný evropský akt)
- 1987 Delorsův balíček
- 1992 Maastrichtská smlouva – SEU (Smlouva o Evropské unii)
- 1997 Amsterodam (Shengen, euro)
- Agenda 2000, Nice 2001, Konvent, Euroústava
- EU po přijetí Lisabonské smlouvy konečně získává právní subjektivitu a neodvozuje jí od jednotlivých společenství
- EU není pouhou mezinárodní organizací, ale má i nadnárodní charakter a svou suverenitu rozhodování, své normy, působnost a reprezentaci dovnitř i navenek.
- EU je útvarem, který sdružuje národní státy, ale zároveň je svébytným partnerem pro daný členský stát (EU má svou „ambasádu“ – Zastoupení Evropské komise v každém členském státě.)
Institucionální struktura Evropské unie
- Hlavní instituce EU:
- Evropský parlament
- Evropská rada
- Rada EU
- Evropská komise
- Soudní dvůr Evropské unie
- Evropská centrální banka
- Účetní dvůr
Evropský parlament
- volen přímo občany ze všech členských států (751 poslanců, ČR – 22)
- sídlo v Bruselu, Štrasburku a Lucemburku, zasedá v Bruselu a ve Štrasburku
- poradní funkce s Radou EU, rozhoduje o rozpočtu unie
- schvaluje nominaci komisařů, schvaluje přistoupení nových členských států
- má právo interpelovat Evropskou komisi a dohlíží na činnost Rady
- Hlavní úkoly Evropského parlamentu
- Schvaluje evropské právní předpisy – společně s Radou v mnohých politických oblastech. Skutečnost, že Evropský parlament je přímo volený občany, pomáhá garantovat demokratickou legitimitu evropského práva.
- Parlament vykonává demokratický dohled nad ostatními orgány EU, zvláště pak nad Komisí. Disponuje pravomocí schválit nebo zamítnout jmenování komisařů a má také právo odvolat Komisi jako celek.
- Rozpočtová pravomoc. Parlament sdílí s Radou pravomoc nad rozpočtem EU, může tedy ovlivňovat výdaje EU. V poslední fázi procedury přijímá nebo odmítá celkový rozpočet.
- Hlavní úkoly Evropského parlamentu
Evropská rada
- Zasedání se účastní hlavy jednotlivých členských států, respektive ministerští předsedové a předseda Evropské komise, všem účastníkům jsou nápomocni ministři zahraničí a členové Komise. Předsednictví Evropské rady se odvozuje od předsednictví Rady EU.
- Evropská rada se schází pravidelně jednou za půl roku – ke konci předsednického období, případně i jinak podle potřeby.
- Evropská rada nemá pevné sídlo, aparát Evropské rady sídlí v Bruselu.
- Právně potvrzena Lisabonskou smlouvou jako nejvyšší politický orgán EU
- Bez vlastní legislativní pravomoci – nevydává právní normy (směrnice, nařízení)
- Přijímá základní politická rozhodnutí o činnosti EU
- Evropská rada sídlí v Bruselu, má 27 členů (podle počtu členských zemí) + předsedu
- Předseda je volen Evropskou radou na 2,5 roku; mandát lze jedenkrát prodloužit
Rada EU
- Tvořena ministry vlád členských zemí.
- Například „Rada pro životní prostředí“ je tvořena 27 ministry životního prostředí z členských států a podobně existují „Rady“ i pro ostatní resorty ( finance, zahraniční politika…).
- Hlavní rozhodující orgán Evropské unie a s Evropským parlamentem schvaluje rozpočet Unie. Koordinuje směry politik a aktivit členských států. Rada EU zasedá v Bruselu a Lucemburku.
- Celkem existuje devět rad různého složení:
- Obecné záležitosti
- Zahraniční věci
- Hospodářství a finance (ECOFIN)
- Spravedlnost a vnitřní věci
- Zaměstnanost, sociální politika, zdraví a ochrana spotřebitele
- Konkurenceschopnost
- Doprava, telekomunikace a energie
- Zemědělství a rybolov
- Životní prostředí
- Vzdělávání, mládež a kultura
V některých citlivých oblastech, jako je společná zahraniční a bezpečnostní politika, daně, azylová a imigrační politika, musejí být rozhodnutí Rady jednomyslná.Každý členský stát má tedy v těchto oblastech právo veta.
U většiny otázek však Rada přijímá rozhodnutí „hlasováním kvalifikovanou většinou“. Kvalifikované většiny se dosáhne, pokud souhlasí většina členských států (v některých případech 2/3 většina) a pokud je minimálně 255 hlasů – což je 73,9 % z celkového počtu
Členský stát může navíc požadovat ověření toho, zda hlasy vyslovené „pro“ představují alespoň 62 % celkového počtu obyvatel EU.
Evropská komise
- 27 členů (komisařů), jmenováni po dohodě mezi členskými státy a schváleni ve funkci Evropským parlamentem, sídlí v Bruselu.
- Činnost komise by se dala přirovnat k činnosti vlády a jejího aparátu.
- Navrhuje novou legislativu a spolu s Evropským soudním dvorem dohlíží na její dodržování a správnou aplikaci. Kromě toho má i výkonné pravomoci.
- Prosazuje a reprezentuje hlavní zájmy celé EU, řídí a nadále rozvíjí jednotlivé politiky, stará se o rozvojovou pomoc.
- Volba Evropské komise
- Nová Komise je jmenována každých 5 let
- Vlády členských států vyberou nového předsedu Komise.
- Navrženého předsedu Komise následovně schválí Parlament.
- Předseda Komise si vybere ostatní členy Komise.
- Rada schválí seznam nominovaných členů kvalifikovanou většinou a předloží ho Evropskému parlamentu ke schválení.
- Parlament následně vede pohovor s každým nominovaným členem a hlasuje o svém stanovisku ohledně celé Komise.
- Poté, co Parlament na základě hlasování schválí stanovisko, Rada kvalifikovanou většinou oficiálně jmenuje novou Komisi.
Soudní dvůr Evropské unie
- nejvyšší právní orgán EU
- interpretuje smlouvy a z nich odvozenou legislativu (tj. směrnice, nařízení…)
- zabývá se případy sporů členských států nebo jejich občanů s institucemi EU a vydává na požádání národních soudů předběžná opatření týkající se evropského práva. Dvůr se skládá z 27 soudců a 8 generálních advokátů
- zasedá v Lucembursku.
Evropská centrální banka
- sídlí ve Frankfurtu a určuje měnovou politiku 19 zemí eurozóny
- stanovuje úrokové sazby, provádí devizové operace, spravuje rezervy a schvaluje vydávání eurobankovek
- řídící výbor ECB je tvořen guvernéry všech centrálních bank zemí eurozóny a správní radou
Evropský účetní dvůr
- Evropský účetní dvůr je zodpovědný za dohled nad rozpočtem Evropské unie, který musí být spravován s přísnými finančními pravidly. Dále kontroluje účetnictví orgánů EU…
Hospodářský a sociální výbor
- Hospodářský a sociální výbor je poradním orgánem Komise a Rady EU, je složen ze zástupců hospodářských a sociálních složek, kteří jsou organizováni ve třech skupinách – zaměstnanci, zaměstnavatelé a různé zájmy (svobodná povolání, družstva, obchodní komory…)
Výbor regionů
- Výbor regionů je složen ze zástupců místních a regionálních orgánů členských států. Cílem existence Výboru regionů je pomoci co nejlepšímu využívání principu subsidiarity. Výbor zprostředkovává lepší kontakt – přenos informací z místní úrovně na vyšší úroveň.
Evropská investiční banka
- Evropská investiční banka půjčuje peníze na investiční projekty, které pomáhají méně rozvinutým oblastem. Jde o neziskovou organizaci, je schopna půjčovat peníze za výhodných podmínek, sleduje integrační cíle – zvyšuje ekonomickou úroveň v zaostalejších státech.
Rozhodovací pravomoci v EU
- rozdělení pravomocí mezi EU a členské státy:
- Pravomoci výlučné (EU má právo přijímat a určovat pravidla a členské státy mohou v těchto oblastech zasahovat jen s povolením EU)
- Pravomoci sdílené (v těchto oblastech mohou členské státy vydávat legislativu za předpokladu, že již tak neučinila EU)
- Pravomoci doplňující (v těchto oblastech se aktivita EU omezuje jen na podporu členských států, hlavní pravomoci zůstávají v rukou vlád jednotlivých členských zemí)
Formy zákonodárství
- Právo ES může mít tyto formy:
- Nařízení (mají všeobecnou platnost, bezprostřední právní účinek a jsou ve všech členských státech přímo uplatnitelné, „Nařízení Evropského společenství“)
- Směrnice (zavazují členské státy, aby dosáhly určitého integračního cíle, ale způsob jeho dosažení je v kompetenci členských států, které za tímto účelem vydávají vlastní právní úpravy; za realizaci přijatých opatření zodpovídá předsednický stát)
- Rozhodnutí (adresátem rozhodnutí může být kterýkoli členský stát EU, všechny členské státy i jednotlivé právnické či fyzické osoby; rozhodnutí nemá všeobecnou platnost)
- Doporučení a názory (nejsou právně závazné, lze jimi například ovlivnit jednání)