Zahraniční obchod

Zahraniční obchod je směna, kterou provádí PO a FO přes hranice daného státu s PO a FO z jiných států

Subjektem mezinárodního obchodu může být i stát při realizaci státních zakázek (vysílače, přijímače)

PŘEDMĚT MEZINÁRODNÍHO OBCHODU:

1. Zboží – mezi zboží patří spotřební statky, suroviny (ropa, plyn) a investiční celky (škodovka buduje v Indii továrnu)
2. Služby – doprava, cestovní kanceláře, banky, pojišťovny, telekomunikace
3. Práva  – autorská práva, leasing, licence

VÝZNAM MEZINÁRODNÍHO OBCHODU:

1. Ekonomický význam – úspora výrobních faktorů, dovážíme to, co bychom doma vyrobili dráž – vyšší náklady
2. Politický význam – vzájemný obchod zlepšuje přátelské vztahy mezi státy
3. Kulturní význam – poznávání médií, filmů, historie, kultury

FORMY MEZINÁRODNÍHO OBCHODU:

• Export: export je souhrn činností, které jsou spojeny s prodejem do zahraničí
  • přímý vývoz – tuzemský výrobce prodává přímo zahraničnímu odběrateli, např. u investičních celků
  • nepřímý vývoz – tuzemský výrobce prodá zboží tuzemskému vývozci a ten prodává do zahraničí
• Import: import je souhrn činností, které zajišťují pro tuzemské hospodářství to, čeho je v tuzemsku  nedostatek a je potřebné k uspokojování potřeb společnosti
  • přímý dovoz – tuzemský odběratel nakupuje přímo od zahraničního dodavatele (to, co nakoupí, také spotřebuje – v Itálii si koupím boty a budu tam v nich chodit), tuzemský odběratel musí zprostředkovat dovoz
  • nepřímý dovoz – tuzemský dovozce nakoupí od zahraničního dodavatele pro tuzemského odběratele
• Reexport: reexport je vývoz dovozu neboli nákup zboží (služeb) v zahraničí a prodej do třetí země
  • přímý reexport – reexportér koupí zboží v zemi A a prodá do země C přímo, tzn. bez vstupu zboží do země reexportéra, odběratel ze země C zaplatí reexportérovi a ten zaplatí A
  • nepřímý reexport – reexporter nakoupí v zemi A v zahraničí, doveze do své země B a následně vyveze do třetí země C
  • důvody reexportu:
    • obchodně politické – zákaz vývozy a dovozu mezi jednotlivými zeměmi
    • ekonomické – např. reexportér nakupuje větší dodávku (pro svoji zemi i pro zemi C) a dostane tedy množstevní slevu, katalogy z Itálie se vážou v Čechách, kde je levnější p.s. a až poté se vyváží do Německa

STRUKTURA MEZINÁRODNÍHO OBCHODU:

1. územní (teritoriální)

• sleduje se struktura dovozu tzn. ze kterých zemí se dováží
• sleduje se struktura vývozu tzn. do kterých zemí se vyváží

2. komoditní

• sleduje se složení dovozu a vývozu podle předmětu MO (zboží, služba, práva), poznámka: Mezinárodní třídění zboží podle SITC (10 tříd)

VLIV MEZINÁRODNÍHO OBCHODU NA DOMÁCÍ TRH:

1. vliv exportu (vývozu)

• na tuzemském trhu se nakupuje a prodává určité množství zboží za rovnovážnou cenu
• vývozce vyváží za cenu P1, která je vyšší než na domácím trhu => větší zisky, snaží se i na domácím trhu zvýšit cenu z P na P1 = > zboží se zdražuje, poptávka klesá z Q na Q2
• pozitivní pro vývozce a stát, ale negativní pro tuzemského dodavatele

2. vliv importu (dovozu)

• na tuzemském trhu se prodává určité množství zboží Q za rovnovážné ceny P
• dovozce začne dodávat na náš trh za ceny P1, které jsou nižší než  P, naši výrobci jsou nuceni snižovat ceny také, vede to k omezení výroby, ke zvyšování nezaměstnanosti, případně až ke krachu podniku, poptávka se zvyšuje a spotřebitelé nakupují levněji

FUNKCE MEZINÁRODNÍHO OBCHODU:

transformační

• MO transformuje (mění) strukturu domácí produkce, případně domácích zdrojů ve strukturu žádoucí v oblasti užití
• např. vyvezeme jablka, dovezeme pomeranče

transmisní

• obchod s informacemi
• v současné době nejdůležitější

růstová

• velmi důležitá u malých ekonomik (v ČR)
• projevuje se v exportní výkonnosti a konkurenceschopnosti

VÝHODY MEZINÁRODNÍHO OBCHODU:

= co vyvolává mezinárodní obchod (dovoz a vývoz)

1. monopolní výhody – vyplývají hlavně z přírodních a klimatických podmínek, některé zboží se dá produkovat jen v určitých zemích světa (tropické ovoce – tropy, ropa, rýže – Čína, drahokamy- Jihoafrická republika), ostatní země musí nakupovat od těchto zemí

2. absolutní výhody – některé země produkují s velmi nízkými náklady, tzn. mají nízké ceny a ostatní země od nich nakupují, tím šetří své výrobní faktory, např. Čína, Vietman, Thajsko -> nízká cena pracovní síly, např. Japonsko -> nové technologie

3. komparativní výhody = srovnávací, např. země A má absolutní výhodu ve dvou produkovaných zbožích, ale aby ušetřila výrobní faktory, bude vyvážet pouze ten s větší výhodou a od země B bude dovážet jeden z jeho výrobků a tím umožní i pro něj obchodování, stát A získává komparativníí (srovnatelnou výhodu)

• komparativní výhody (nevýhody) ČR:
  • výhody jsou relativní za daných přírodních a ekonomický podmínek, důležité je ale zapojení ČR v MO (lázeňství, cestovní ruch, historické památky, hory, tranzit přes republiku, pivo, levná pracovní síla…)
  • nevýhody (moře, nedostatek plodin, znečištění, málo pracovních sil, nedostatek domácího kapitálu…)

Otevřenost ekonomiky v ČR:

– charakteristika naší ekonomiky:

• do roku 1990 fungovala 40 let centrálně řízená ekonomika => uzavřená ekonomika
• relativně malý vnitřní trh
• nekomplexní vybavenost vnitřními zdroji (práce, kapitál, přírodní zdroje)
• relativně vysoké zprůmyslnění země (Škoda, Baťa, Uhelný doly) => MO mohl začít fungovat až po roce 1990 => otevření ekonomiky = liberalizace, tzn. volný pohyb zboží služeb, kapitálu i pracovních sil
• nárůst MO hlavně po roce 1994 => rychlá adaptace českých vývozců na teritoriální změny odbytišť