Řízení komunikace

0
  • Komunikace je jedním z nejdůležitějších aspektů úspěšného řízení, vedení a vyjednávání
  • Komunikace = přesvědčování lidí, aby jednali podle přání iniciátora
  • Komunikační schopnosti jsou důležité i soukromém životě

Řízení je bez komunikace nemyslitelné

  • V každé organizaci musí být vytvořen:
    • Základní komunikační rámec
      • Toky informací v organizační struktuře -> písemné x ústní
      • Komunikace -> vertikální x horizontální (na stejné pozici)
    • Systém pravidel
    • Systém komunikačních kanálů – mail, vnitřní IS, papír
    • Technické zabezpečení moderními komunikačními prostředky

Termíny

  • Komunikace – aktivní účast obou stran
  • Partneři komunikace
    • Sdělující – má potřebu něco sdělovat
    • Příjemce – partner pro komunikace
    • -> opravdová komunikace spočívá ve správném pochopení zprávy příjemcem
  • Kód
    • Transformace komunikované skutečnosti do vhodné podoby (přirozený jazyk, morseovka, dopravní značky)
    • Důležitý je vhodný výběr kódu -> musí být znám sdělujícímu i příjemci
  • Komunikační šumy
    • Nedají se odstranit
    • Negativní činitelé -> ovlivňují kvalitu komunikace
    • Např. chybný kód, zkreslení přenosu
  • Zpětná vazba
    • Umožňuje oboustranné propojení mezi sdělujícím příjemcem a kontrolu vnímání sdělovaných informací

Tajemství úspěchu

  • Vidět vše svýma očima i očima druhého (Henry Ford)

Obecné zásady úspěšné komunikace

  • Pro komunikaci si musíme dotyčného získat -> přijít s tématem, které partnera zajímá
  • Přínosná komunikace musí být obousměrný a systematická -> role sdělujícího a příjemce se musí střídat
  • Musíme umět sdělovat a naslouchat -> sdělovat se učíme od narození, naslouchání není věnována dostatečná pozornost

Tři roviny sdělování

  • Verbální vyjadřování
    • Základním stavebním kamenem jsou věty (ne slova) -> pouze slova daná do kontextu nám umožňují se vyjádřit
    • Jde o slovo mluvené i písemné
  • Neverbální vyjadřování
    • Lež je poznat neverbálně
    • Složky – mimika, gesta, postoj, doteky, pohled, tón řeči…
  • Činy
    • Je nutné všímat si i chování a jednání člověka -> to, co kdo dělá, mluví hlasitěji nežli slova

Tři roviny naslouchání

  • Naslouchání ušima
    • Slyšet a rozumět slyšenému se učíme od dětství -> z kontextu se učíme porozumět významu jednotlivých slov (každé slovo nemá jen jeden význam)
    • Je dobré se zeptat, zda je náš výklad slyšeného slova správný
  • Naslouchání očima
    • Všímáme se především výrazu obličeje -> lze z něj vyčíst emocionální stav partnera
    • Soustředíme se také na pohled, postoje a pohyby -> můžeme usoudit, jak se náš partner v komunikaci vůči nám cítí (nadřazeně či utlačovaně)
  • Naslouchání srdcem
    • Naslouchání tomu, co je hlubší než to, co můžeme slyšet a vidět
    • Čtení mezi řádky -> snažíme se odhalit to, co se náš partner v diskusi snaží zakrýt slovy

Obecné zásady úspěšné komunikace

  • Účelné filtrování sdělení -> odstranění slovní vaty (= berličkových slov), která nám nic neřekne
  • Odstranění emocí (= racionalita) -> vzájemný vztah účastníků (přátelský x nepřátelský) komunikace zkresluje

Nevhodné chování příjemce sdělení

  • Nepřítomný pohled -> myslí na vlastní problémy, sdělujícímu nevěnuje pozornost
  • Jedná se sdělujícím úředně -> stručnost
  • Jedná se sdělujícím jako s úkolem, který je nutné vyřešit -> chybí lidskost
  • Jedná jako zaručený odborník, který zná na všechno lék

Formy komunikace

  • Ústní – výhodou je možnost povysvětlení
  • Písemná – výhodou je dobrá kontrola

Pravidla ústní komunikace

  • Postavení sdělujícího
    • Prvních pět minut je velmi důležitých -> řečník získává či ztrácí své posluchačstvo
    • Co vysíláme musí být totožné s tím, co druhá strana přijímá -> kódování je příjemcem dekódováno (při špatném výběru kódu nemůže dojít k porozumění)
  • Postavení příjemce
    • Vždy vyslechnout partnera nebo řečníka až do konce -> poté ještě chvíli mlčíme
    • Rekapitulace, přeformulování problému -> přesvědčení sebe i sdělujícího, že chápeme situaci obdobně (rekapitulaci by měl provádět příjemce)
    • Reakce (otázka nebo odpověď) -> před reakcí si musíme utřídit myšlenky, abychom mohli reagovat klidněji a úplněji

Specifické případy formální ústní komunikace

  • Projev – proti sobě stojí řečníka auditorium -> diskuse je možná, ale není pravidlem
  • Porada – tým -> řízená diskuse je pravidlem (porada by neměla trvat déle než dvě hodiny)
  • Rozhovor při řešení problému – nadřízený versus podřízený (popř. podřízený kolektiv)
  • Rozhovor při oznámení rozhodnutí – nadřízený versus podřízený
  • Pohovor zaměřený na hodnocení výsledků – mezi čtyřma očima
  • Pohovor za účelem pokárání – mezi čtyřma očima

Telefonování

  • Specifický případ ústní komunikace
  • Nehraje zde roli neverbální komunikace -> pouze akustická stránka řeči:
    • Hlasitost, výška tónu, rychlost, objem řeči, plynulost, správnost výslovnosti a chyby v řeči, věcnost hovoru, členění řeči

Nedostatky v ústní komunikaci sdělujícího

  • Neurovnání si myšlenek před sdělením
  • Nepřesné vyjadřování
  • Rozsáhlé prezentování informací
  • Zařazení myšlenek, které spolu nesouvisejí, do jednoho sdělení

Nedostatky v ústní komunikaci příjemce

  • Nedostatek soustředění při přijímání sdělení
  • Soustředění se na detail místo na podstatu sdělení
  • Soustředění se na odpověď již po úvodní informaci (aniž by bylo vyslechnuto celé sdělení)

Doporučení pro vedení běžné komunikace

  • Příkré užívání příkazů – vyvolání odporu u podřízených
  • Vyhrožování – také vyvolá odpor
  • Poskytování rad – neposkytujeme rady, dokud si o ně sám někdo nepožádá
  • Neurčitost – vyvolání zmatků (kdo má úkol udělat, jak přesně úkol vyřešit)
  • Zatajování informací
  • Povýšené chování – podřízený ho může chápat jako výhradu

Co má vliv na srozumitelnost sdělovaného?

  • Jednoduchost – krátké věty, používání známých slov, objasňování odborných termínů, názorné přiblížení skutečnosti
  • Přehlednost – předem upozorníme, o čem bude řeč, dodržujeme slíbenou posloupnost, klademe důraz na důležité pasáže, dbáme na logickou stavbu prezentace problému,
  • Výstižnost – stručnost a věcnost -> neodbíháme od podstaty problému
  • Podnětnost – podnětná řeč není monotónní -> použití názorných příkladů, podobenství, vtipných přirovnání, řečnických otázek

Písemná komunikace

  • Nároky na písemné dokumenty a prostředky písemné komunikace:
    • Informovat – něco sdělovat či vysvětlovat
    • Požadovat či přesvědčovat – vyžadovat od příjemce nějakou činnost -> motivovat ho k vlastní aktivitě
    • Budovat pověst firmy – přispívat k dobrému mínění o firmě (týká se interních i externích písemných dokumentů)

Nákladnost písemné komunikace

  • Finanční náklady
  • Ostatní ztráty nekvalitní písemné komunikace:
    • Ztracený čas
    • Ztracená námaha
    • Ztráta goodwillu – chyba formální stránky dokumentu -> může působit v neprospěch podniku

Elektronická komunikace

  • Výhody
    • Umožňuje rychlou a levnou komunikaci na velkou vzdálenost
    • Možnost předávání operativních zpráv více subjektům najednou
    • Přijímání souborů v datové podobě -> možnost následného zpracování softwarovými prostředky
    • Elektronické diskuse v písemné, vizuální i zvukové podobě
  • Nevýhody
    • Odcizení -> chybí fyzická přítomnost => pocit osamocení a deprese
    • Chybí prvek posilování důvěry
    • Zahlcení elektronickými sděleními

Komunikace v organizaci

  • Formální – dána organizační strukturou
  • Neformální

Comments are closed.